Obecné zásady pro aplikace nátěrových hmot a omítkovin značky HET

VLASTNOSTI PODKLADU A JEHO PŘÍPRAVA

Podklad musí být dokonale vyzrálý, chemicky neutrální, aby nedocházelo ke změně barevného odstínu (skvrnám), ke zmýdelňování, snížení přilnavosti nátěru nebo vápenným výkvětům na povrchu. Pro zjištění vhodnosti podkladu k aplikaci je možné použít PH tester.
Nejkratší doba zrání nové vápenocementové omítky je 3 až 4 týdny, optimální 5 až 6 týdnů (u betonu 4 až 6 měsíců) – tato doba je závislá hlavně na klimatických podmínkách, teplotě vzduchu a relativní vlhkosti.
Důkladně vyzrálý povrch je nejlepší způsob, jak předejít následným problémům, ale v případě potřeby je malé čerstvé vysprávky možné povrchově neutralizovat přípravkem K-GRUND a snížit tím riziko pohledových defektů následného nátěru.
Všechny podklady musí být suché, bez trhlin, s rovným povrchem, dostatečně nosné, pevné, zbavené odlupujících se vrstev barev nebo omítky a prachových částic.
Starší fasádní omítky je před aplikací nutné důkladně umýt vysokotlakým mycím zařízením tak, aby se odstranil prach a nesoudržné části původní omítky.
Především před malováním interiéru je vhodné nové omítky zbavit hrubších zrnek písku pomocí ocelové stěrky, popřípadě se povrch přebrousí brusným papírem o zrnitosti 40 – 60. Po přebroušení povrchu musí dojít k důkladnému ometení prachových částic.
Od nátěrové hmoty není možné očekávat, že odstraní špatnou kvalitu podkladu – nerovnost omítek, nestejnou zrnitost, praskliny, větší trhliny nebo spáry.
Malé trhliny v omítce je možné opravit tmelem, určeným pro venkovní či vnitřní použití – dle potřeby. Nedynamické vlasové mikrotrhlinky do 0,3 mm lze opravit přímo nátěrem fasádní silikonovou barvou s výztužnými vlákny MIKRAL RENOVO ACTIVE.

V případě biologického napadení fasády (plísně, řasy apod.) je nutné použít sanační systém HET (viz popis v samostatné kapitole).
U starých a již natřených omítek v interiéru zjistíme, v jakém stavu je původní nátěr. V případě, že podkladní vrstvy nejsou dostatečně nosné, rozhodneme, zda je postačí zpevnit penetračním nátěrem nebo zda je nutné jejich odstranění. Důležitý je počet (tloušťka) dříve nanesených vrstev a typ použitých nátěrů. Nosnost podkladu ověříme po namočení malby (klihové malířské barvy po namočení ztmavnou, pouští a otírají se). Ze zdi se dají poměrně snadno omýt. Pokud jsou naneseny ve více vrstvách, nepodaří se nám je většinou zpevnit ani penetračním nátěrem. Naopak disperzní interiérové barvy za mokra neztmavnou, vykazují dobrou přídržnost a je možné je dále přetírat. Rovněž vápenný nátěr se po namočení neotírá (ale ve větší vrstvě může praskat).
Při přetírání starých fasádních nátěrů je nutné zjistit jejich stav, zejména přídržnost k podkladu. Starý fasádní nátěr je možné ponechat pouze v případě, že vykazuje dobrou přilnavost, neodlupuje se, není zvětralý a nesprašuje. Pokud byl starý nátěr lokálně odstraněn, je třeba provést vyrovnání výšky podkladu např. lepicí a stěrkovou hmotou LEP - LSH.
Při aplikaci disperzních, a to především omyvatelných a strukturních nátěrů na starší nedisperzní malby v interiéru, může dojít zvláště při nanášení válečkem k jejich loupání (nabalování na váleček) nebo k popraskání po zaschnutí. Proto se doporučuje nedisperzní nátěry odstranit.
Staré nepřilnavé a neodolné nátěry lze jednoduše odstranit, po předchozím namočení, oškrábáním. Staré nátěry, které jsou dokonale přilnavé, není nutné odstraňovat, musí se pouze očistit od případného prachu či nečistot.
Nečekanou komplikací bývají skvrny na omítkách a nátěrech způsobené prostupem rzí, nikotinu, dehtu, zbytků starých barev, mastnoty a nečistot vlivem provlhnutí (promáčení). Řešení může přinést použití vhodného izolačního nátěru HETLINE IZOL nebo I-GRUND (použitelný pod interiérové i fasádní barvy), který zamezí prostupu ve vodě rozpustných látek z podkladu. Lze jej použít jak lokálně, tak i plošně na všechny suché, pevné a čisté podklady – štukové omítky, neomítnutý beton, sádrokartonové desky aj. Po důkladném proschnutí je potřebné nanést ještě jednu až dvě vrstvy finální nátěrové hmoty.
Pokud se vyskytují na omítce místa napadená plísní, je nutné odstranění příčiny jejich vzniku (vlhkost zdiva, kondenzační voda, nedostatečná cirkulace vzduchu atd.) a její důkladné mechanické odstranění oškrábáním, vyčištěním kartáčem či omytím. Plísně se odstraňují za mokra pomocí vhodného desinfekčního a protiplísňového prostředku určeného pro použití na omítky. Poté se preventivně aplikuje protiplísňová interiérová barva HETLINE SAN ACTIVE nebo fasádní barva MIKRAL RENOVO ACTIVE.
Vlhkost natíraného podkladu by neměla překročit hodnotu 4 % objemové vlhkosti.
Musí být zcela odstraněna vzlínající vlhkost, výkvěty solí a další vlivy snižující životnost nátěrového systému.
Odstranit všechny zdroje vlhkosti, zkontrolovat stav střechy, okapových žlabů a svodů, oplechování parapetů, říms a atd. Klempířské prvky musí být konstruovány tak, aby nedocházelo vlivem povětrnostních podmínek k destrukci fasády.
Před nátěrem musí dojít k celkové sanaci fasády, z povrchu se musí mechanicky odstranit projevy biologického napadení – mechy, plísně, řasy, houby a zabránit jejich dalšímu působení použitím vhodného typu dezinfekčního a protiplísňového prostředku určeného pro použití na omítky.
Korodující a povrchově neupravené kovové prvky a především místa jejich ukotvení do omítky je nutné předem dokonale očistit a opatřit vhodným antikorozním základním a vrchním nátěrem (SOLDECOL PRIMER, SOLDECOL HG), případně samozákladující barvou (SOLDECOL UNICOAT SM). Týká se např. kovových konzol, zábradlí, oplechování, větracích mřížek atd.
Důležité je ochránit okna, dveře, okapy, obložení soklů a další nenatírané nebo jinak ošetřené plochy před možným potřísněním barvou pomocí zakrývacích fólií a pásek. Pokud přesto dojde ke znečištění, je nutné barvu odstranit před zaschnutím.
Při provádění nátěrů z lešení je třeba předem očistit podlážky, aby působením větru nedocházelo k zanesení prachu a nečistot do nezaschlé barvy. Je vhodné instalovat na lešení ochranné plachty, které omezují negativní působení povětrnostních podmínek (slunce, deště, silného větru) v průběhu zrání omítky i aplikace fasádních barev.
Před zahájením práce je nutné seznámit se důkladně s údaji na etiketě výrobku a s technickou dokumentací použitých nátěrových hmot. V průběhu prací je nutné postupovat v souladu s pokyny výrobce. V případě nejasností nebo řešení specifických požadavků kontaktujte pracovníky technického servisu HET.

APLIKAČNÍ PODMÍNKY

Během aplikace fasádních nátěrových nebo omítkových hmot je ideální, aby se teplota podkladu a okolního prostředí pohybovala mezi + 10 °C až + 25 °C. Relativní vlhkost vzduchu by se měla pohybovat v rozmezí 40 - 80 %. Tento rozsah teplot a relativní vlhkosti zaručuje bezproblémovou tvorbu nátěrového filmu o optimálních vlastnostech.
Je-li čerstvý nátěr vystaven přímému slunci, může se „spálit“, při prudkém dešti může dojít k jeho vyplavení, při mlhách a vysoké vlhkosti vzduchu špatně zasychá a mohou vznikat barevné mapy. Je proto nepřípustné natírat za mlhy, silného větru, mrazu a přímého slunce, při vlhkém podkladu a teplotách pod + 5 °C a nad + 30 °C.
Při rychlém zasychání omítky mohou vznikat rozdíly ve struktuře, může být patrné napojování apod. Naopak v podmínkách prodlužujících zasychání (nízké teploty, déšť, mlha, vysoká relativní vlhkost vzduchu) je třeba počítat s pomalejším a nerovnoměrným zasycháním a tím i možností vzniku barevných skvrn nebo poškození omítky deštěm i po více než 8 hodinách.
Při práci v interiéru je pro zasychání malby nutné důkladné větrání.
Nátěry je možné provádět tehdy, pokud je objektová teplota (teplota natíraného povrchu) minimálně 3 °C nad teplotou rosného bodu měřené v těsné blízkosti natíraného předmětu. Za těchto podmínek nedochází ke kondenzaci vodních par na povrchu.
Pro zrání disperzních nátěrových hmot a omítkovin je ideální, aby teplota podkladu a vzduchu po dobu asi 4 týdnů neklesla pod + 5 °C.
Při uskladnění nátěrových hmot ředitelných vodou by neměla teplota klesnout pod +5 °C.
Je nutné dodržovat technologické přestávky a doporučené doby schnutí mezi jednotlivými nátěry.

PENETROVÁNÍ PODKLADU

Penetrační nátěr zlepšuje přídržnost nátěrové či omítkové hmoty, případně tmelů k podkladu, sjednocuje a snižuje jeho nasákavost, podklad částečně zpevňuje a snižuje riziko defektů a barevných odchylek následného nátěru.
Výběr správné penetrace je důležitý pro finální vzhled nátěrů. K penetraci je většinou nutné použít napouštěcího prostředku na stejné pojivové bázi jako je vlastní nátěrová hmota, nebo použít penetraci univerzální, popřípadě penetrovat dle návodu přiředěnou barvou.
Pod tenkovrstvé omítkoviny je nutné použít univerzální pigmentovanou penetraci UP-GRUND. Penetrace probarvená do shodného odstínu zabrání případnému prosvítání odlišného odstínu podkladu při možném proškrábnutí zrna.
Pro kvalitní zapravení penetrace do podkladu je ideální použití štětce či štětky, ale penetraci lze aplikovat také válečkem nebo nástřikem.
Stále je poměrně častým jevem napouštění podkladu vápenným pačokem. Tento typ penetrace je vhodný pouze pod VÁPENNÝ NÁTĚR, pod ostatní nátěrové hmoty je naprosto nepřípustný.
Sádrokartonové desky, sádrové stěrky, sádrové omítky a méně savé, případně velmi hladké povrchy penetrujeme nejlépe univerzální pigmentovanou penetrací UP-GRUND, která má velmi dobrou přilnavost k natíranému povrchu a vytváří kvalitní adhezní můstek pro další vrstvy nátěrových hmot. U sádrokartonových desek je možné použít penetrování naředěnou nátěrovou hmotou tak, jak udává výrobce v technické dokumentaci.

VÝBĚR A NÁKUP NÁTĚROVÉ HMOTY A APLIKAČNÍCH POMŮCEK

Dobrý výsledek nezaručí jen nákup kvalitní barvy, ale také výběr vhodného odstínu či barevné kombinace. Častokrát není jednoduché rozhodnout a zorientovat se ve velké nabídce odstínů ze vzorkovnic pro tónovací stroje, široké odstínové škále tónovacích přípravků či hotových výrobcem probarvených kolekcí interiérových nátěrů. Rozhodování usnadní několik základních pravidel působení barev.
Obecně se doporučuje aplikovat tmavé odstíny na spodní části stěn a na vrchní plochy a stropy vybírat světlejší odstíny.
Pečlivě volte barevný odstín. Odstín na velké ploše s rozdílnou zrnitostí povrchu a za denního světla vypadá jinak, než barevný odstín na malé plošce vzorníku pod umělým osvětlením. Tónovací centra HET Multimix nabízejí natónování malého vzorku vybrané barvy (1 kg), který umožňuje nátěr kontrolní plochy na fasádě nebo v interiéru.
Rozhodování a výběr ideální kombinace usnadní COLOR SIMULATOR 3.0 nabízející širokou škálu moderních odstínů pro simulaci vzhledu interiérů a fasád. Program naleznete na internetových stránkách www.color-simulator.cz
Pro výpočet potřebného množství fasádní barvy je nezbytné brát v úvahu nejen přesný výpočet natíraných ploch (m2), ale také hrubost a savost povrchu, techniku nanášení a řemeslnou zručnost zpracovatele. Skutečná spotřeba u nátěrů strukturních podkladů, např. břízolitových omítek, může být i několikanásobně vyšší než spotřeba teoretická. Po provedení nátěru první vrstvy ověřte, zda zbývající množství barvy je dostačující i pro druhý nátěr.
Pro nátěry mírně navlhlých omítek volíme vždy nátěrovou hmotu s nejnižším difúzním odporem. Stejný požadavek platí pro sanační omítky, na které je nutné použít jen takové barvy, které zaručují co nejnižší difúzní odpor nátěrové vrstvy, aby byla zachována funkčnost celého sanačního systému.
Velký výběr barevných odstínů a jejich kombinací vhodných do exteriéru či interiéru nabízí tónování na tónovacích strojích ve specializovaných prodejnách. Tento způsob tónování zajistí také „opakovatelnost“ barevných odstínů. Doporučujeme proto obrátit se na tónovací místa systému HET Multimix, kde vám odborně vyškolený personál nabídne výběr odstínů z moderních vzorkovnic, poskytne praktické rady a na počkání zvolenou barvu také natónuje. Jejich přehled naleznete zde.
Tekutými tónovacími barvami HETCOLOR nebo použitím přípravků KOLORKA FORTE docílíme harmonického sladění povrchu stěn s dalšími fasádními nebo interiérovými prvky. Na rozdíl od práškových pigmentů a past se snadno vmíchávají do bílé základní barvy a při nanášení nevytvářejí šmouhy.
Tónovací barva HETCOLOR a přípravek KOLORKA FORTE nabízí velkou škálu barevných odstínů a snadné tónování. Poměr tónovací barvy a bílého základu (interiérové nebo fasádní barvy) k dosažení požadovaného odstínu zjistíte na víčku HETCOLORU, rovněž u koncentrovaného pigmentového přípravku KOLORKA FORTE nalezneme dávkování v návodu na etiketě. Potřebné množství barvy natónujeme najednou, abychom se vyhnuli barevným odchylkám.
Snadnou a levnou cestu k barevnému malování v interiérech nabízí již hotové natónované barvy připravené k přímé aplikaci KLASIK COLOR, vyráběný ve 36 barevných variantách a HETMAL COLOR, který nabízí 13 velmi světlých odstínů.
Při aplikaci nátěrových hmot lze obecně použít veškeré možné aplikační technologie – malířské válečky, vysokotlakou stříkací techniku, štětku, na malé plochy štětce, ale vždy záleží na kvalitě aplikačních pomůcek. Nekvalitním válečkem či štětcem někdy nelze dosáhnout ideálního výsledku. Před zahájením práce je vhodné na krátkou dobu namočit malířský váleček nebo štětku do vody, aby zvláčněl. Usnadní to další práci i mytí nářadí po skončení malování.

Výběr vhodného odstínu

Odstíny dělíme na teplé a studené. Výběrem odstínu zásadně ovlivníme působení prostoru na naši celkovou duševní aktivitu.
Teplé odstíny působí na naši mysl většinou příjemně, pozitivně, povzbuzují naši aktivitu, někdy působí až dráždivě.
Mezi teplé barvy patří například žluté, oranžové, červené, zelené odstíny.
Studené odstíny oproti tomu působí klidněji, aktivitu spíše tlumí, vyvolávají dojem chladu.
Mezi studené odstíny řadíme například šedé, modré, tyrkysové, fialové odstíny.

Odstín ovlivňuje prostorové vnímání interiéru

Bílá barva a světlé odstíny prostor opticky zvětšují, proto jsou doporučovány do menších místností.
Tmavé barvy prostor opticky zmenšují a snižují, jsou proto vybírány spíše do větších a dobře prosvětlených místností a objektů.
Odstíny modré a zelené prostor zdánlivě rozšiřují, oranžové a červené odstíny naopak zužují.
Tmavší boční stěny místnost zdánlivě zužují, tmavší zadní stěna prostor naopak zkracuje.

APLIKACE INTERIÉROVÝCH NÁTĚROVÝCH HMOT

Nátěrovou hmotu je nutné před aplikací důkladně promíchat!
Nátěr se provádí po důkladném zaschnutí penetrace nebo předchozí vrstvy, obvykle dvakrát. Důležité je dodržovat časové prodlevy a doporučené hodnoty schnutí jednotlivých nátěrů.
U některých velmi sytých odstínů nemusí vždy stačit pro dokonalý výsledek 2 vrstvy. Odstíny se sníženou krycí schopností mohou vyžadovat více nátěrů. Z tohoto důvodu je možné pro zlepšení krycí schopnosti finálních vrstev použít univerzální pigmentovanou penetraci UP-GRUND natónovanou do příslušného odstínu.
Pro povrchovou úpravu specifických podkladních materiálů, jakými jsou např. sádrokartonové desky, volíme k tomu určené speciální interiérové nátěrové hmoty (HETLINE, HETLINE LF, KLASIK).

Nikdy nenatírat sádrokarton nebo sádrové podklady nedisperzními nátěrovými hmotami, které je nutné po několika vrstvách škrábat, čímž by došlo k poškození podkladu.
Při aplikaci je nutné dodržovat ředění nátěrové hmoty udávané výrobcem na etiketě nebo v technické dokumentaci nátěrové hmoty. Následkem nadměrného ředění je snížená krycí schopnost, horší přídržnost k podkladu a odolnost vůči otěru, a tím i snížená celková životnost nátěru.
Máte-li barvu v několika menších obalech a záleží vám na přesném odstínu, je výhodnější přelít barvu do větší nádoby, dokonale promíchat, a teprve poté přikročit k vlastní úpravě, tj. tónování, ředění apod.
Většina odstínů se zasycháním mění, a proto je možné vzájemně porovnávat pouze odstíny zaschlých nátěrů (ne barvu v obalu).
Při aplikaci nátěrové hmoty dbáme na nanášení stejnoměrné vrstvy, dobře ji roztíráme, aby nestékala. Před přestávkami dokončujeme celé plochy, aby nebylo patrné napojování.
Štětkou začínáme malovat vždy pod stropem a postupujeme směrem dolů. Váleček se na stěnách nasazuje uprostřed a tahy nahoru a dolů se barva rovnoměrně rozetře, přičemž se končí svislými tahy shora dolů.

APLIKACE FASÁDNÍCH HMOT

Nátěrovou hmotu je nutné před aplikací důkladně promíchat!
Nátěr fasádní barvou se provádí po důkladném zaschnutí penetrace nebo předchozí vrstvy, obvykle dvakrát. Důležité je dodržovat časové prodlevy a doporučené hodnoty schnutí jednotlivých nátěrů.
Při aplikaci je nutné dodržovat ředění nátěrové hmoty udávané výrobcem na etiketě nebo v technické dokumentaci. Následkem nadměrného ředění je snížená krycí schopnost, horší přídržnost k podkladu a odolnost vůči otěru, a tím i snížená celková životnost nátěru.
Při aplikaci fasádní barvy na staré nátěry musíme respektovat pravidla vzájemné přetíratelnosti jednotlivých druhů fasádních barev (viz tabulka přetíratelnosti). Pokud si nejste jisti původní nátěrovou hmotou, poraďte se s odborníkem.
Při aplikaci nátěrové hmoty dbáme na nanášení stejnoměrné vrstvy, dobře ji roztíráme, aby nestékala. Před přestávkami dokončujeme celé plochy, aby nebylo patrné napojování.
Omítkoviny se nanáší nerezovým hladítkem na předem napenetrovaný podklad. Struktura se vytváří plastovým hladítkem.

Omítkovinu je potřebné napojovat ještě před jejím zavadnutím (tzv. „do živého“). Před delšími přestávkami dokončujeme celé plochy, aby nebylo patrné napojování.
Pro aplikaci mozaikové omítky MO 1, platí stejná pravidla jako u disperzních tenkovrstvých omítkovin. Vzhledem k použití granulátů z přírodního kameniva jsou možné mírné odchylky mezi různými výrobními šaržemi mozaikové omítky. Z toho důvodu doporučujeme plochy upravované různými šaržemi oddělit hranou stavební konstrukce nebo provést sjednocení různých šarží jejich vzájemným smícháním a zhomogenizováním potřebného množství mozaiky na každou celou upravovanou plochu.
Veškeré použité aplikační postupy musí být v souladu s postupy uvedenými v technické dokumentaci výrobku.

Vzájemná přetíratelnost fasádních nátěrových hmot.

OBECNÉ ZÁSADY PRO PROVÁDĚNÍ NÁTĚRU DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ

VLASTNOSTI PODKLADU A JEHO PŘÍPRAVA

Nároky na nátěry dřeva v exteriéru a v interiéru se výrazně liší. Působení velkých teplotních
rozdílů, deště, sněhu, slunečního záření, měnící se vlhkost vzduchu a další vlivy významně ovlivňují životnost nátěrů v exteriéru a vyžadují jejich častější obnovu.
Dřevo musí být před aplikací barev zdravé a dokonale vysušené (max. 12 % vlhkosti). Pokud tomu tak není, dřevo reaguje změnami rozměrů a barva je nepřípustně mechanicky namáhána, popraská a loupe se.
Natíraná dřevěná plocha musí být čistá, zbavená všech nečistot, zbytků po opracování
a mastnot.
Při práci s vodou ředitelnými nátěrovými hmotami je třeba při přípravě natíraného povrchu
věnovat maximální pozornost smolníkům u nátěru nového dřeva a původnímu napuštění starých renovovaných dřevěných povrchů. Smolu je nutné ze dřeva vymýt pomocí organických rozpouštědel (technický aceton, ředidlo C 6000) tak, aby po vytěkání rozpouštědel došlo k dokonalému přilnutí penetračního nátěru.
Vodou ředitelné nátěrové hmoty mají dobrou přilnavost na většině typů nátěrových hmot vyjma fermeže, olejových barev a olejového tmelu. Tyto nátěrové hmoty je nutné odstranit a mastnotu uvolňující se z podkladu důkladně vymýt. V případě, že nejsme dostatečně přesvědčeni o účinnosti vymytí mastných složek, je vhodnější použít rozpouštědlový nátěrový systém. Fermež zapuštěná hluboko ve dřevě vlivem zvyšování teplot mění svůj objem a dokáže se protlačit a nadzvednou celý nátěrový systém.
Pokud při renovaci nátěrů narazíme na zvětralé nebo shnilé dřevěné prvky, je třeba tyto bezpodmínečně vyměnit za nové, případně degradující vrstvy mechanicky odstranit.
Nesoudržné a nepřilnavé původní nátěry odstraníme obroušením, pomocí kvalitního odstraňovače nátěrů nebo horkovzdušné pistole. Po odstranění původního nátěru je nutné natírané plochy umýt technickým acetonem nebo ředidlem C 6000 a po vyschnutí přebrousit.
Staré soudržné a dobře přilnavé vrstvy je před dalším nátěrem nutné důkladně přebrousit brusným papírem o zrnitosti 100 a důkladně odmastit organickými rozpouštědly.
Při použití organických rozpouštědel k odmaštění povrchu je důležité nechat zbytky z povrchu před aplikací nátěrových hmot důkladně vytěkat a vyschnout, čímž předejdeme možným defektům nátěru.
K odmaštění není vhodné používat technický benzín. Důležité je dostatečné množství čistých hadrů a jejich včasná výměna.
Natíraný povrch by měl být konstrukčně upraven tak, aby na vodorovných plochách nedocházelo k usazování vody a sněhu.
Pokud to podmínky dovolí, je dobré se vyvarovat jakémukoliv tmelení. V případě, že je tmelení potřebné, je nutné tmelit po nanesení základního nátěru.

APLIKACE NÁTĚROVÝCH HMOT NA DŘEVO

Pro nátěry dřeva platí rozdílné požadavky na jeho povrchovou úpravu v interiéru a exteriéru.
Zatímco od nátěrů dřeva v interiéru očekáváme (vyjma speciálních požadavků) zpravidla dokonalý povrch a vzhled, ve venkovním prostředí je to spolehlivá a dlouhodobá ochrana před degradací.
Dokonalého povrchu dosáhneme především způsobem aplikace – stříkáním, případně použitím kvalitních lakovacích válečků. Mezi jednotlivými vrstvami nátěru je důležité povrch zbrousit.
Dlouhodobé ochrany lze dosáhnout kvalitní přípravou podkladu a nátěrovým systémem o větším počtu vrstev a větší tloušťce, než bývá obvyklé v interiéru.
Pokud je třeba aplikovat větší tloušťku nátěrového filmu, je lepší s ohledem na prosychání nátěru aplikovat více slabších vrstev.

V žádném případě by neměl být vynechán napouštěcí nátěr proti působení dřevokazných hub, brouků, plísní, mechů a lišejníků a dále proti zamodrání dřeva.
Při nátěrech dřevěných prvků ve venkovním prostředí musíme věnovat zvláštní pozornost vodorovným plochám, na kterých zůstává stát voda (např. spodní okraj okenních rámů). Pokud je to možné, všechny plochy mají mít minimální spád 15 %, aby voda stékala.
Je důležité, aby hrany natíraných předmětů byly zaobleny, menší tloušťka nátěrového filmu na ostrých hranách může být kritickým místem.
Natřená okna a rámy je vhodné na styčných plochách (stejně jako dvojitá okna) potřít mastným krémem, suchým mýdlem, případně k tomu určenými separátory dolepu, aby se zabránilo slepení natřených ploch.
Nátěry by se neměly provádět na přímém slunci a v průvanu z důvodů rychlého zasychání vrchních vrstev nátěrové hmoty. Pokud k tomu dojde, dochází k pomalému odtěkávání rozpouštědla ze spodních vrstev a nátěr je delší dobu měkký. Z tohoto důvodu není také vhodné nátěr přisoušet.

OBECNÉ ZÁSADY PRO PROVÁDĚNÍ NÁTĚRU DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ

VLASTNOSTI PODKLADU A JEHO PŘÍPRAVA

O dokonalé antikorozní ochraně kovů rozhoduje již příprava povrchu, která má za úkol z natíraného povrchu odstranit veškeré korozní produkty, mastnoty, případné staré nesoudržné nátěry a mechanické nečistoty. Na malé plochy je možné použít ocelový kartáč a brusný papír. Na větších plochách je snazší odstranit korozní produkty obroušením bruskou s drátěným kotoučem. Nejúčinnějším postupem odstranění korozních produktů a starých nesoudržných nátěrů je otryskání povrchu.
Natíraný povrch je nutné, zejména před broušením a následnou aplikací vodou ředitelných barev, vždy důkladně odmastit – horkou vodou se saponátem nebo speciálními odmašťovacími prostředky, a následně omýt čistou vodou. K odmaštění je také možné použít organická rozpouštědla (technický aceton, ředidlo C 6000).
Při použití organických rozpouštědel k odmaštění povrchu je důležité nechat zbytky z povrchu před aplikací nátěrových hmot důkladně vytěkat a vyschnout, čímž předejdeme možným defektům nátěru.
K odmaštění není vhodné používat technický benzín. Důležité je dostatečné množství čistých hadrů a jejich včasná výměna.
Natíraný povrch by měl být konstrukčně upraven tak, aby na vodorovných plochách nedocházelo k usazování vody a sněhu.
Povrch starých a soudržných nátěrů, bez známek podkladní koroze, postačí přebrousit a odmastit.
Při natírání povrchů neželezných kovů a slitin je třeba postupovat obezřetně a řídit se
technickou dokumentací nátěrové hmoty.
Před nátěrem zinkovaných, hliníkových, měděných povrchů, které již byly vystaveny povětrnostním vlivům, je třeba z povrchu odstranit veškeré korozní produkty (lehkým obroušením nebo lehkým otryskáním za použití neželezných druhů abraziva), provést důkladné odmaštění natíraného povrchu buďto organickým rozpouštědlem nebo za použití vodou ředitelného detergentu s následným důkladným oplachem.
Pro nátěr zinkovaných povrchů, které nebyly vystaveny povětrnostním vlivům, je třeba povrch důkladně odmastit výše jmenovanými odmašťovadly a provést přebroušení nebo lehké přetryskání natíraného povrchu neželeznými abrazivy tak, aby vznikl kotvící profil pro zakotvení nátěrové hmoty, při čemž by v žádném případě neměla být zmenšena tloušťka zinkové vrstvy.

APLIKACE NÁTĚROVÝCH HMOT NA KOV

Pro nátěry kovů platí rozdílné požadavky na jejich povrchovou úpravu v interiéru a exteriéru. Zatímco od nátěrů kovů používaných ve vnitřním prostředí očekáváme (vyjma speciálních požadavků) zpravidla dokonalý povrch a vzhled, u předmětů ve venkovním prostředí je to spolehlivá a dlouhodobá antikorozní ochrana.
Dokonalého povrchu dosáhneme především způsobem aplikace – stříkáním, případně použitím kvalitních lakovacích válečků.
Mezi jednotlivými vrstvami nátěru je důležité povrch zbrousit.
Dlouhodobé antikorozní ochrany lze dosáhnout kvalitní přípravou podkladu a nátěrovým systémem o větším počtu vrstev a větší tloušťce, než bývá obvyklé v interiéru.

Pokud je třeba aplikovat větší tloušťku nátěrového filmu, je lepší s ohledem na prosychání nátěru aplikovat více slabších vrstev.
Při nátěrech kovových prvků ve venkovním prostředí musíme věnovat zvláštní pozornost vodorovným plochám, na kterých zůstává stát voda (např. okenní parapety). Pokud je to možné, všechny plochy mají mít minimální spád 15 %, aby voda stékala.
Je důležité, aby hrany natíraných předmětů byly zaobleny (menší tloušťka nátěrového filmu na ostrých hranách může být kritickým místem).
K nátěrům neželezných kovů je třeba použít speciální nátěrové hmoty určené k tomuto účelu (SOLDECOL PUR SG, SOLDECOL UNICOAT SM nebo AQUADECOL PRIMER).
Nátěry by se neměly provádět na přímém slunci a v průvanu z důvodů rychlého zasychání vrchních vrstev nátěrové hmoty. Pokud k tomu dojde, dochází k pomalému odtěkávání rozpouštědla ze spodních vrstev a nátěr je delší dobu měkký. Z tohoto důvodu není také vhodné nátěr přisoušet.
Při specifických požadavcích na nátěry kovů konzultujte nátěrový postup a použité materiály s technickým oddělením HET.